Diagnostika
K nemocnému s depresí by měl lékař přistupovat stejně jako ke kterémukoli jinému pacientovi v ordinaci – tedy věcně, empaticky, se zájmem.
Na depresi se ho můžeme ptát stejně jako se ptáme např. na bolesti hlavy nebo na to, kolik naměřil na glukometru. Někdy pacient potřebuje počáteční povzbuzení k tomu, aby se nám svěřil. V tom jsou všeobecní praktičtí lékaři ve výhodě, protože k nim má pacient obvykle největší důvěru.
S pacientem hovoříme o depresi jako o nemoci, za kterou nemůže a která je léčitelná. Můžeme použít jakýkoli příklad z léčitelných onemocnění ze somatické medicíny – když má člověk alergii, užívá antihistaminika a uleví se mu. A s depresí je to podobné.
Význam lékaře primární péče při léčbě deprese
Diagnostický postup
Diagnostika deprese je relativně snadná, pokud je na depresivní poruchu pomýšleno. Pro diagnostiku psychických poruch je důležitý pohovor a pozorování. Na rozdíl od somatických onemocnění zatím neexistují žádná objektivní kritéria deprese (např. laboratorní nálezy).
Nemocní většinou popisují pocity „napětí“, obecné obavy z neznámých příčin, neklid. Často svoje psychické problémy také somatizují – stěžují si na bušení srdce, obtížné „dodechnutí“, dušnost, bolesti na hrudi a podobně. Úzkost u lehčích forem depresí nelze na první pohled rozlišit.
Diagnóza deprese
Přítomnost 2–3 hlavních příznaků
- Přetrvávající smutek nebo pokleslá nálada
- Výrazné (zřetelné) snížení zájmu či schopnosti prožívat potěšení v aktivitách, které dříve pacienta těšily
- Pokles energie ústící do zvýšené únavnosti a snížené aktivity, výrazná únavnost i po pouze malém úsilí
A zároveň přítomnost 2 a více vedlejších příznaků
- Snížená schopnost soustředění a pozornosti
- Snížené sebehodnocení a sebedůvěra
- Pocity neopodstatněné viny a nehodnosti
- Smutné a pesimistické výhledy do budoucnosti
- Myšlenky nebo pokusy o sebepoškození nebo sebevraždu
- Porucha spánku (snížení nebo zvýšení v porovnání k předchozímu stavu/normě)
- Snížená chuť k jídlu
- délku trvání potíží,
- zda‑li jde o první nebo opakovanou epizodu (OA poruch nálady),
- závažnost symptomů,
- stupeň funkčního postižení a/nebo disability ve vztahu k možné depresi,
- přítomnost somatického syndromu,
- přítomnost psychotických příznaků, včetně epizod mánie,
- riziko suicidia,
- dostupnost sociální podpory,
- OA a RA s ohledem na výskyt poruch nálady, psychóz, suicidií nebo pokusů o ně.
Literatura: 1. MUDr. Simona Papežová; Praktičtí lékaři se nemusejí bát léčby deprese, Medicína po promoci 4/2015. 2. prof. MUDr. Eva Češková, CSc., MUDr. Martin Vaněk – Deprese v ordinaci praktického lékaře, publikováno v PIPPL.cz, in: Bulletin pro praktické lékaře, 2012 – 2013. 3. MUDr. Jaroslava Laňková, prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. – Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře – Deprese, novelizace 2013. 4. MUDr. Luboš Janů, Ph.D., MUDr. Sylva Racková – Jak správně poznat a léčit depresi, in: Medicína pro praxi. 2007, (1), 24 – 27. 5. MUDr. Marta Holanová – Léčba deprese, úzkosti a nespavosti – workshop, Medicína pro praxi, IV. kongres praktických lékařů, Ostrava, 2017.
